Trénink
Trénink probíhá stejně jako u caniscrossu nebo skijöringu (o skijöringu se dočtete v příštím vydání Planety zvířat). Je zapotřebí, aby pes uměl zvládat všechny potřebné povely na 100 %. Nejprve musíme psa naučit nato, aby si zvyknul, že se za ním pohybuje kolo.
Každý dobře vycvičený pes by měl reagovat na slovní povely. Povel pro vyražení je "do" nebo povel "vpřed". Pro zatočení vpravo se používá povel "dží" a pro zatočení vlevo výraz "hó". Pro otočení o 180° se používá povel "kham dží a kham hó". Pokud bude pes zvládat perfektně všechny tyto povely, začneme postupně délku tratě prodlužovat, musíme však také dbát na kondici psa. Při tréninku se zdokonaluje obratnost a výdrž psa, ale i technika jízdy a koordinace mezi jezdcem a psem.
Pro trénink musíme volit takový terén, aby si pes nemohl ublížit, takže zaručeně nemůžeme se psem vyrazit na asfaltovou silnici, kde se nám sice pojede příjemně, ale pes si může na takto tvrdém povrchu zničit pohybové ústrojí. Nejlepší pro provozování jízdy jsou proto polní a lesní cesty. Avšak i zde musíme být velice opatrní, jelikož nikdy nemůžete vědět co a kde na vás čeká. Lesní cesty jsou plné nástrah a nečekaných překážek. O to nebezpečnější jsou, pokud se řítíte takovou to cestou rychlostí okolo 30 km/h. Havárie na cestě, okolo které je spousta stromů není nic příjemného a může dojít i k velmi vážným zraněním. Jezdec musí být velice ostražitý jak na okolí, na trať, po které jede, tak i na chování svého psa.
Každý dobře vycvičený pes by měl reagovat na slovní povely. Povel pro vyražení je "do" nebo povel "vpřed". Pro zatočení vpravo se používá povel "dží" a pro zatočení vlevo výraz "hó". Pro otočení o 180° se používá povel "kham dží a kham hó". Pokud bude pes zvládat perfektně všechny tyto povely, začneme postupně délku tratě prodlužovat, musíme však také dbát na kondici psa. Při tréninku se zdokonaluje obratnost a výdrž psa, ale i technika jízdy a koordinace mezi jezdcem a psem.
Pro trénink musíme volit takový terén, aby si pes nemohl ublížit, takže zaručeně nemůžeme se psem vyrazit na asfaltovou silnici, kde se nám sice pojede příjemně, ale pes si může na takto tvrdém povrchu zničit pohybové ústrojí. Nejlepší pro provozování jízdy jsou proto polní a lesní cesty. Avšak i zde musíme být velice opatrní, jelikož nikdy nemůžete vědět co a kde na vás čeká. Lesní cesty jsou plné nástrah a nečekaných překážek. O to nebezpečnější jsou, pokud se řítíte takovou to cestou rychlostí okolo 30 km/h. Havárie na cestě, okolo které je spousta stromů není nic příjemného a může dojít i k velmi vážným zraněním. Jezdec musí být velice ostražitý jak na okolí, na trať, po které jede, tak i na chování svého psa.